Kloubní výživa a doplňky stravy
pro Váš aktivní život a bezbolestné stáří

Jakmile vyslovíte nebo napíšete magickou zkratku BSE, lidé zpozorní
a i ti nejzarytější nečtenáři, hltají každou zmínku o BSE. Nepřekvapí
nás ani rozhovor, který můžeme náhodně zaslechnout na ulici:
„Ano Bertičko, je to kravička, ale toto je ta hodná, to není ta šílená,
o které mluvili v televizi!“ Dítě spokojeně poslouchá a poctivě žužlá
ucho gumové krávy. Není to tak dávno, co jsme vůbec nevěděli,
že existuje nemoc šílených krav (BSE). Ona to totiž je i není tak stará
záležitost.

Trocha historie

Nemoc šílených krav je v podstatě známá již od 18 století s názvem
Scrapie, u nás se tomu výstižně říkalo Motolice, a vyskytovala se
převážně u koz a ovcí. Nemoc se projevovala poruchami rovnováhy
a chůze. Obvykle se dostavilo i nesnesitelné svědění kůže.
V konečném důsledku to vypadalo tak, že se zvířata motala a přitom
si škrábala svědivá místa až do úplného prodření kůže.

Co je to CJN?

Lidská obdoba BSE Creutzveldt-Jakobova nemoc (CJN), byla popsána
už v roce 1920, ale hladinu zájmu o toto onemocnění rozvířil
až v 60. letech americký vědec slovenského původu D.C.Gajdusek.
Ten na Nové Guineji objevil kmen, který žil na úrovni doby kamenné,
praktikoval kanibalismus a homosexuální styky s mladými chlapci.
Tento kmen trpěl přelidněním a nedostatkem potravy do té míry,
že jeho členové pojídali kdeco, včetně mrtvol. Vědce zaujalo
onemocnění zvané Kuru, které se projevovalo ztrátou stability,
poruchou chůze, třesem a nezvladatelným smíchem. Možná se to jeví
jako dobrá smrt uchechtat se k smrti, ale ono to zas tak zábavné
asi nebude. Dr. Gajdušek nasbíral spoustu materiálů a vzorků
a po návratu do USA se věnoval zkoumání nemoci Kuru nebo-li CJN.
Vyslovil hypotézu a nepřímo ji dokázal, že toto onemocnění
je přenosné z člověka na člověka. V roce 1976 získal za tento objev
Nobelovu cenu.

Za všechno může PRION!

V objevování pokračoval Dr. Prusinger, který poprvé vyslovil
hypotézu, že za všechno může bílkovina PRION PrPsc a také on
za tento objev v roce 1996 získal Nobelovu cenu. Dr. Prusinger,
původně lékař, se vrhl na vědeckou dráhu poté, co jeho pacient
s CJN, zemřel. Je zajímavé, že ještě dříve než zjistil, co způsobuje
toto onemocnění, věděl jak je pojmenuje. Sám o tom napsal: „ Prion
je děsivé slovo. Je výbušné…Není jednoduché přijít v biologii s novým
názvem, který by se ujal. “Zdá se, že v tom měl pravdu, podařilo
se mu stvořit to, co chtěl – děs, hrůzu, strach…

Účel světí prostředky!

Oba vědci se svými týmy, stejně jako ti následující vědečtí
pracovníci, prováděli ovšem studie účelově – tzn. chci mít určitý
výsledek, tak tomu všechno přizpůsobím. Nemoc totiž nikdy nebyla
přenesena přirozenou cestou, jakou by se skutečně mohla projevit.
Pokusným zvířatům byla operativně vpravena nemocná tkáň
do mozku. Je jasné, že takto „infikovaná“ zvířata onemocněla. Přesto
zjistili jednu pozitivní skutečnost, že choroba CJN nebo BSE se může
šířit jen úzkým mezidruhovým přenosem a to např. kráva-kráva,
koza-kráva, člověk-člověk apod.

Avšak i o tomto se vedou vášnivé spory a my zjišťujeme, že vlastně
nikdo nic neví. Doposud se však nepodařilo prokázat, že by nemoc
BSE byla přenosná ze zvířete na člověka. Existují o tom jenom
domněnky a spekulace.

Co žerou krávy?

Přesto ale je tu nemocný dobytek a panika, která zachvátila, když
ne celý svět, tak určitě celou Evropu. Dověděli jsem se, že se jedná
známou, i když v minulosti spíše vzácnou chorobu. Jak to, že v době
techniky a budování orbitálních stanic v kosmu, si nevíme rady „jen“
se zvířaty. Co způsobilo takový mohutný rozmach tohoto
onemocnění? Už jsme si zvykli, že nic se neví přesně, ale předpokládá
se, že za to může krmení býložravého dobytka masokostní moučkou -
tedy jakýsi druh kanibalismu. Aby toho nebylo málo, z důvodů šetření
energie i peněz, se vypustil při výrobě moučky důležitý krok -
odstranění kafilerního tuku. Extrakcí tuku se pravděpodobně
odstraňovaly i v tuku rozpustné toxické látky, dioxiny, insekticidy,
fungicidy apod., včetně závadných prionů. Kdybychom to jedli i my,
taky bychom byli nemocní. I když o naší potravě a jedech v ní
obsažených by se dalo hodně diskutovat. To, co jíme, pijeme
a vdechujeme, prostě všechno to, co přijímáme dovnitř, má velice
silný vliv na naše zdraví. Krávy žerou jedy místo trávy a my
se divíme, že jsou nemocní!

"BSE" – nemoc, které se bojím!

A proto hovězí maso nedám do huby,“ to řekl jakýsi muž, poté,
co si vytáhl cigaretu z úst... Těch nemocí, které nám opravdu hrozí
je podstatně více, mají různá jména a jejich hrozba je daleko větší
než BSE např. AIDS, rakovina.... Nejvíce je to patrné u kuřáků.
S každou cigaretou si kupují vstupenku na trhák s názvem „rakovina
plic“.Kouříte-li od 20-ti let a víc jak 10 cigaret denně, pak vám hrozí
naprosto reálné riziko onemocnění rakovinou plic už ve 40-ti letech.
Kromě zmařených životů stojí jejich léčení spoustu peněz, které jdou
z kapes daňových poplatníků. To by mohl být silný motiv pro
celosvětovou kampaň proti kouření a tedy i tabáku. Zatím se však nic
neděje, kromě chabého upozornění na krabičce cigaret, že kouření
způsobuje rakovinu plic. Nikdy ovšem nevyšlo nařízení, kterým
by se provádělo pálení tabákových výrobků či zaorávání tabáku
na polích. Proč se tato hysterie neobrátí proti cigaretám?!

Zabít krávy je tak jednoduché!

Už jsme si řekli, že BSE bývá zaměňováno s lidskou obdobou tohoto
onemocnění a to s Creutzveldt-Jakobovou nemocí (CJN). A nejen to,
mírné projevy CJN se mohou podobat Alzheimerově chorobě. Zatím
neexistuje dokonalá evidence, takže není možné zpětně odhadnout
jaký druh onemocnění mozku byl příčinou smrti. CJN bylo doposud
tak vzácné onemocnění (odhaduje se 1 člověk na milion obyvatel),
že zkušenosti s ní jsou mizivé. Lékaři, kteří jedním dechem mluví o BSE
v souvislosti s onemocněním mozku u lidí, v tom viditelně nemají
jasno. Neboť BSE ( v překladu je to houbovité onemocnění mozku
u hovězího dobytka) a CJN jsou dvě rozdílná onemocnění. Možnost
přenosu na člověka nebyla doposud prokázána.

Co na to odborníci?

Vědci, kteří nejsou nijak zainteresováni na poprasku kolem BSE, si dali
tu práci a zkoumali teorie páně Gajduska a Prusingera, aby zjistili,
že došlo k chybě. Jedná se o tzv. Maxwelův šotek, který se tam
vloudil. Tito dva pánové dokázali nemožné - zplodili perpetum mobile -
udělali chybu a ještě za to dostali Nobelovu cenu. Na jejich teorii
postavili svou existenci ambiciózní vědecké skupiny a ty pro svá
tvrzení potřebují vhodný materiál, drahé přístroje a nákladné vybavení
laboratoří. Kdo by jim poskytl toto všechno, kdyby nebyl důvod něco
zkoumat a zkoušet. A tak se ten důvod našel – BSE.

Přílišná medializace BSE nikomu neprospěla a napáchala více škod,
než užitku. Hysterii kolem BSE chybí reálný základ, ale zdá se,
že to nikomu nevadí. Dál se budeme dívat se na vraždění nevinných
zvířat a na nešťastné zemědělce, které jakoby stíhala jedna pohroma
za druhou. Zákonitě se to vždycky projeví průvanem v našich
peněženkách – všechno se musí zaplatit. A přiznejme si, že jako stát
ani jako jednotlivci, na tom nejsme zas tak dobře, abychom mohli
rozhazovat peníze, které nám všem budou někde chybět.

Co bude dál?

Co nás ještě čeká, co bude dál? Zdá se, že jsme v rukou reklam
a mediálního šílenství, které jakoby někdo záměrně rozpoutal. Ocitli
jsme v pozici, kdy je nám dovoleno jenom pasivně čekat, na kterou
stranu se příští hysterie vrhne. Dnes to byly krávy, zítra to mohou
být naši domácí miláčci a pozítří…? Kdoví možná to budeme my, lidé.
Necháme si to líbit?!